U SEBE V TICHU

 

Hluboké myšlenky dne

často do tmy náš život vedou

v klamu mysli zapomínáš, proč jsi zde

a přestáváš být sama sebou…

Sleduješ jen co je vně

svůj vnitřní prostor neznáš

koukáš do hmotné bezedné tůně

a tichému hlasu srdce svůj sluch nedáš..

Jen to co vidí oči tvé

často mozkem svým hodnotíš

tak prožíváš velkou část každého dne

a místo tvoření vlastních pocitů lenost si dovolíš…

V hlavě máš touhy a naděje

ty dvě slova jsou pro tebe mantra

když plnění přání tvých se neděje…

Zlobíš se!

A na lidi šťastné pak díváš se s patra…

Proč sebe neptáš se?

Jak chceš žít svůj život?

Stačí jen sledovat na co a, kam díváš se

a skrze sebe nechat vesmír plynout…

Sebe ptej se, proč stojíš na místě

když máš tak neplaveš jen šlapeš vodu

to tvá mysl v tvorbě přání brzdí tě

tak konečně odolej jejímu svodu…

Vstup k sobě dovnitř do ticha

co mysl říká ti sleduj jako film na bílém plátně

iluze myšlenek je veliká

ale tobě v tichu u sebe vždy bude krásně…

Udělej si z mysli třeba šprýmaře a kamaráda

nenech ji ať hlouposti do hlavy ti buší

pocítíš, jak máš sebe více ráda

a podaří se ti lépe splynout se svou duší..

V tichu vytvoř si záměr

naciť se srdcem na to co ty chceš žít

třeba se domluv s tělem ať na prstu zahojí ti záděr

jen dopřej sobě každý den v tichu pár minut klid…

Musíš vědět, že nic nejde hned

a už vůbec ne těm co stále na pilu tlačí

ty kdo u srdce máš ještě led

zahřívej pomalu to pro začátek stačí…

Všechno děje se tady a teď

v jednom okamžiku svou minulost i budoucnost tvoříš

tak už sama sobě myšlením přestaň stavět zeď

a u sebe v tichu tvoř to, po čem v životě ze srdce toužíš…

PEŘÍČKO

 

Z oblohy padá peříčko

to anděl roztáhl svá křídla

tobě smutno je maličko

ptáš se, odkud na zemi si přišla…?

Moc andělů je veliká

chrání i hladí svými křídly

kdo věří, že se ho to netýká

bez srdce jen svou hlavou myslí.

Není bytostí zlých

i když naše oči žádné nevidí

andělé mají křídla jak třpytící se sníh

jejich pohlazení nás vždy uklidní.

Věř, i když tvůj život zdá se těžký

a tíha starostí ti bere dech

oni mávnou křídlem a tobě je zase hezky

a starost sametová je jako mech…

Andělé jsou láska pro všechny

často naše životy chrání

když spíme, léčí naše bolesti

a někdy pravdou naši pýchu ranní.

Když život ti cesty kříží

pláčeš a nevíš kterou jít

s letícím peříčkem anděl se k tobě blíží

a svým obětím dává ti vůli žít…

Osuší ti slzy

ty narovnáš záda

pocítíš brzy

jak moc máš život ráda.

Ano dějí se zázraky

to jen my je přestali vnímat v běhu dní

koukáš na peříčko, co leží ti na dlani

a v srdci andělská píseň ti zní.

Tak žij stále v přítomném okamžiku

prostě dýchej a bav se tady a teď

tíha tvých potíží zmizí v mžiku

přestaň už zázrakům stavět zeď.

Nikdy na nic nejsi sama

i když andělské bytosti nevidíš

věřit v peříčko není tvoje hana

sama před sebou se za víru už nestydíš…

Když otevřeš oči

a budeš se jimi skutečně dívat

anděl v člověku ti do reality vkročí

a naučí tě život jinak vnímat

vír vědění se v tobě roztočí

když otevřeš srdce své

pak ucítíš, jak láska do něj proudí

znovu poznáš, že v životě není vůbec zle

a zeď tvé tmy se konečně zhroutí….

Dovol si svítit a dávej světlo jiným

tak to přece dělají andělé

ukazuj lásku zotročeným myslím

často i z nepřátel můžou být přátelé…

Peříčko z dlaně vzal ti vítr

to jinému člověku pomoci letí

ty už víš, že můžeš být života lídr

a rozdávat potřebným lásku a štěstí…

Přijde-li bolest a ona přijde

tak vzpomeň na peříčko na dlani

tu bolest pochopíš a ona přejde

protože už umíš věřit v to krásné co je za ní…

V duchu poděkuj bytostem z nebe

i těm v tělech člověka

díky všem poznáváš sama sebe

a víš, že v životě na tebe nic tak zlého nečeká…

Kdo ve tmě jen žije

řekni mu příběh peříčka

když ve svém srdci jsi, nekousne tě zmije

vždyť i ve tmě je lásky jiskřička…

Tak lidé otevřete oči

naciťte se srdcem na všechny zázraky

ve větru nad vámi mnoho peříček se točí

je to i váš krok ze tmy do krásné pohádky….