sobota 20. dubna 2024

PEŘÍČKO


 

Z oblohy padá peříčko

to anděl roztáhl svá křídla

tobě smutno je maličko

ptáš se, odkud na zemi si přišla…?


Moc andělů je veliká

chrání i hladí svými křídly

kdo věří, že se ho to netýká

bez srdce jen svou hlavou myslí.


Není bytostí zlých

i když naše oči žádné nevidí

andělé mají křídla jak třpytící se sníh

jejich pohlazení nás vždy uklidní.


Věř, i když tvůj život zdá se těžký

a tíha starostí ti bere dech

oni mávnou křídlem a tobě je zase hezky

a starost sametová je jako mech…


Andělé jsou láska pro všechny

často naše životy chrání

když spíme, léčí naše bolesti

a někdy pravdou naši pýchu ranní.


Když život ti cesty kříží

pláčeš a nevíš kterou jít

s letícím peříčkem anděl se k tobě blíží

a svým obětím dává ti vůli žít…


Osuší ti slzy

ty narovnáš záda

pocítíš brzy

jak moc máš život ráda.


Ano dějí se zázraky

to jen my je přestali vnímat v běhu dní

koukáš na peříčko, co leží ti na dlani

a v srdci andělská píseň ti zní.


Tak žij stále v přítomném okamžiku

prostě dýchej a bav se tady a teď

tíha tvých potíží zmizí v mžiku

přestaň už zázrakům stavět zeď.


Nikdy na nic nejsi sama

i když andělské bytosti nevidíš

věřit v peříčko není tvoje hana

sama před sebou se za víru už nestydíš…


Když otevřeš oči

a budeš se jimi skutečně dívat

anděl v člověku ti do reality vkročí

a naučí tě život jinak vnímat

vír vědění se v tobě roztočí

když otevřeš srdce své

pak ucítíš, jak láska do něj proudí

znovu poznáš, že v životě není vůbec zle

a zeď tvé tmy se konečně zhroutí….


Dovol si svítit a dávej světlo jiným

tak to přece dělají andělé

ukazuj lásku zotročeným myslím

často i z nepřátel můžou být přátelé…


Peříčko z dlaně vzal ti vítr

to jinému člověku pomoci letí

ty už víš, že můžeš být života lídr

a rozdávat potřebným lásku a štěstí…


Přijde-li bolest a ona přijde

tak vzpomeň na peříčko na dlani

tu bolest pochopíš a ona přejde

protože už umíš věřit v to krásné co je za ní…


V duchu poděkuj bytostem z nebe

i těm v tělech člověka

díky všem poznáváš sama sebe

a víš, že v životě na tebe nic tak zlého nečeká…


Kdo ve tmě jen žije

řekni mu příběh peříčka

když ve svém srdci jsi, nekousne tě zmije

vždyť i ve tmě je lásky jiskřička…


Tak lidé otevřete oči

naciťte se srdcem na všechny zázraky

ve větru nad vámi mnoho peříček se točí

je to i váš krok ze tmy do krásné pohádky….



 

čtvrtek 7. března 2024

O MĚ

Proč nosím v sobě tolik slz?

Oči mé jak dvě zrcadla smutku.

Úsměv na rtech jako by mi zmrz…

Proč netěším se ze svých dobrých skutků?


Kdo jsem?

Vím nebo nevím…

Co jsem?

S otázkou v zrcadle do očí si hledím…


Jak poznat o sobě pravdu.

A co vlastně pravda je?

Za lidským slovem často najdu zradu

a to bolavý zásah je…


Pomáhám druhým najít sama sebe.

Tiším po vědění jejich hlad.

Vkládám přání do hvězd padajících z nebe

ale hru na lež se životem nechci hrát…


Ten kdo umí mít sebe rád

Často má v životě cestu rovnou.

Kde já mám k sobě lásku brát?

když vidím to co je za mnou…


Proč nejde mi pustit vzory?

Které ke mně dávno už nepatří…

Uvnitř slézám kopce a hory

podstatu sebe ale nespatřím…


Na zádech nesu si batoh schopností

které jasem nevědomě odložila…

Pletla jsem si ctnost s nectností

a sama v sobě zabloudila.


Ta pustina mě nehostí

mám strach, že z ní nenajdu cestu

nelze si pomoct sebelítostí

To cesta je k vlastnímu trestu…


Jenže já trestám se

utíkám od dobra do tmy

protože sama neznám se

a umím vnímat jen své prohry…


Jak sáhnout si na štěstí?

Jak pohladit si lásku?

Co vlastně štěstím je a není?

Proč nezahodím uslzenou masku…


Kdo z vás mi pomůže?

když neumím si pomoct sama.

Smutek a samotu mám vrytou do kůže…

přitom chci šťastná být s těmi, co mám ráda.


Vždyť já na špatné nemyslím

nepodléhám žádné zlobě…

Jen prostě neumím

dát štěstí a lásku především sobě…


Venku jaro ťuká na dveře

příroda umí být každý rok krásná.

Snad v přírodě pochopím jak žít v lásce a pokoře..

A najdu způsob, aby má svíce už nebyla zhaslá….


Je třeba minulost odložit.

Zamknout ji do truhly a zahodit klíč…

Tak světlo v sobě můžu probudit

stačí jen neřešit co už je pryč….


Jestli se má svíce rozhoří

to ukáže mi čas…

Mám přání, ať dobro zlo v nás pokoří…

A láska a štěstí je v srdcích každého z nás….