neděle 5. září 2021

TADY A TEĎ

 

       

Jak udržet se v přítomném okamžiku...?

Jak prožívat tady a teď..?

Když mysl vše mění v mžiku

a ego hlasu srdce staví zeď..

Ta zeď se stává silnější

ne vždy podaří se mi ji zbořit

pak cesta ega je jistější

když nutí duši i srdce svůj hlas poslechnout

a jen jemu se klanět a kořit...

Vím že nesmím podlehnout

těm svodům k pohodlí a medu

i hlas srdce chci vyslechnout...

vše je špatně

už jsem plna jedu.

A proč vlastně ?

Vždyť už znám ega pasti

že na oko ochrání mě

a nabízí samé slasti

a jde-li do tuhého, zradí mě !!

Já poznám když vede ke zkáze

pak stále omlouvá mé chyby

v jeho podání má život samé nesnáze

a jdu po cestě v níž jsou zakopané miny.....

Ale,,, jsou místa kam ego za mnou nemůže

to příroda je na vše lékem

 ona dává mi klid a čistí hlavu

že to tak je na to přišla jsem až s věkem

a když můžu vyhýbám se davu

příroda vždy a ve všem mi pomůže...

Já vzdaluji se od lidí

no prostě to tak cítím

chodím tam kde mě nikdo nevidí

vdechuji vůně na louce s lučním kvítím.

Pod zády tráva měkká, zelená

nad hlavou mi ve větru šumí listí

krajina kolem je prosluněná a nádherná

a vše vevnitř mě se čistí...

Vnímám to krásné ticho

to ve mě zbořila se zeď

slyším jak v hnízdě malé ptáče píplo

a vím že prožívám tady a teď....



sobota 17. dubna 2021

ČARODEJNICE


 

I když už je na kolenou

musí ještě sklonit hlavu

v ponížení myšlenky jí dovedou

ven k tomu rozlícenému davu

co pro jinakost ji soudí

a její smrt si žádá

ta zloba lidí ji rmoutí

tam venku jsou i ti, které měla velmi ráda.

Ptá se, co lidi vede mladý život takto zmařit

snad to že pro ně uměla léky vařit??

Léčila kosti i otevřené rány

stačilo ruku položit

léčila chudé i pány

věděla jak divoká zvířata si ochočit.

Cítí, že svíce jejího života brzy zhasne

vidí chvíle prožité a šťastné

také slyší své slova rázné

když stát se jeho ženou odmítla pod košatým stromem

a domů rozběhla se honem…

Pak lidi přestali ji mít rádi

vadila jim její krása, mládí,

vlasy dlouhé co kroutí se jako hadi.

To jeho láska je důvod proč tady klečí

 na šíji cítí botu něčí

 Ví, že jí brzy dojde dech

pod hlavou už nikdy nebude mít mech

a neucítí vůni lesa

to bůh ji vezme na nebesa

když rozhodla se v jeho jménu lidem sloužit

když přijdou pro pomoc a léčení

chtěla život v samotě prožít

je čarodějnicí a na tom nic nezmění.

Možná samota nebyla její cesta

nemusela dát slib jen bohu

možná měla být Jakubova nevěsta

teď neměla by na šíji tu nohu…

Klečí tu a v očích slzy vzdoru

ze rtů jdou jí slova

tato vesnice nevyhne se moru

Jakube, ty první skočíš ze srázu

svědomí tvé neunese, co jsi způsobil za zkázu

bota na šíji je těžká jako z olova

mou smrtí odejde všechna láska

je slyšet s posledním výdechem…

Tak ze světa zmizela jedna kráska

co po smrti stala se smutným duchem

čekajícím na odpuštění těch co zasáhla je její kletba

v dalším životě se narodí se s poškozeným sluchem

Naděje že dočká se odpuštění, drží se jak tonoucí stébla….