pondělí 15. listopadu 2021

COVÍDEK 1


 

Je to přesně na den rok co jsem zde na blogu psala článek pod názvem covídek. Loni jsem považovala po sdělení své pravdy toto téma nadobro za uzavřené. Ale kde že loňské sněhy jsou…..

Nenechala a ani nenechám se o tečkovat! Proč? Jednoduchá odpověď – látka co se píchá do lidí mě nepřesvědčila o tom že ji ke svému zdraví potřebuji. Ona totiž nepomáhá a jak se ukazuje tak spíš škodí a spouští lidem v těle nemoci které mohli ještě leta spát.

Z mnoha smutných a jako vajíčko vajíčku podobných příběhů z mého okolí uvedu pro mě ten nejsmutnější… Jsou to tři týdny, co mi na věčnost odešel švagr. On byl cca před šesti lety onkologický pacient měl co vím špatnou krev. Statečně se s tím popral a rakovina odešla z jeho těla i života. Proto mě překvapilo, když mi sestra volala, že je nemocný. Začalo to epileptickým záchvatem a po důkladném vyšetření se zjistil nádor na mozku který byl zapouzdřen a švagr s ním mohl žít ještě mnoho let. Jenže tento nádor byl probuzen k životu… Švagr byl týden po druhé dávce tečkování, když přišel první epileptický záchvat… Za měsíc už se vědělo, že mu zbývá jen půl roku života a tento odhad byl přesný…

Nikdo z nás neví co mu v těle číhá za nemoc kterou oslabení imunity tečkováním probudíme k životu. A že tečkování imunitu likviduje to každý může vidět pod mikroskopem pří srovnání krve tečkovaných a netečkovaných. Je zde i vidět že každá tečkovací látka se v krvi chová jinak ale nakonec se stejným výsledkem. Každá další dávka má tělo více oslabit a ne mu pomoci. Řekla bych, že tohle je plán na snížení počtu lidí na planetě a vlády zemí jedou podle předem domluveného scénáře. Většina z nich má v celé tečkovací kampani podíl na zisku a heslo peníze až na prvním místě tu platí dvojnásob.

Skutečně netuším, kdo leží v nemocnici, že jsou plné, protože lidi co znám mají úplně jiné příběhy. Z několika desítek podobných vybírám jeden, který se odehrál minulý týden…

Tchán mé kamarádky zkolaboval, a protože žije sám našli ho ležet na zemi až druhý den. Odvezli ho do nemocnice, kde se probudil na ošetřovně s kapačkou v ruce. Sepisovali různá vyšetření které je třeba udělat. Když se mu vrátilo vědomí odpovídal na různé otázky a mezi nimi byla i ta jestli je tečkován řekl, že ano a že je týden po třetí dávce. Jako by se zastavil čas. Kapačku mu ze žíly vyndali, i když v nádobě byla ještě polovina tekutiny a odvezli ho na chodbu. Tam ležel asi hodinu a nikdo si ho nevšímal. Pak přijela sanitka a odvezla ho domů, kde ho nechali stát před barákem a odjeli…. Pánovi, o kterém píši je 80 let a celý život pracoval a ctil hodnoty, aby když potřebuje pomoct mu bylo dáno jasně že je na odpis že už není třeba ho léčit… Žije s pocitem, že všechny zklamal, protože neumřel…

Sama nejsem úplně zdravá. V těle se mi honí nějaký moribundus a nechce se mu ode mě i když ho odháním vitamíny a klidem na lůžku. Ono ani nic jiného dělat nejde, protože se cítím, jako když mě přejel parní válec. Co mi je? Nevím! Začalo to před čtrnácti dny kdy mi po příchodu z práce byla zima takže jsem dala čaj, ale nepomohl a tak jsem šla lehnout a zabalená do několika dek asi po hodině třepání a cvakání zubů jsem usnula. Vzbudilo mě horké teplo a já si naměřila teplotu 39,2°C. Nikdy nesahám po paralenu a horečku se snažím vydržet co nejdéle… Ráno teplota spadla na 37°C ale tělo mě neposlouchalo, cítila jsem bolest v kloubech a celé páteři. Dojít si na WC byl pro mě výkon pro zdatného horolezce. Volám svému lékaři a ptám se co mi je a připomenu, že test na covídek jsem si dělala a je negativní…. Dozvím se ale, že mám zůstat v posteli pít hodně tekutin a v případě další horečky si vzít paralen a že příznaky odpovídají covidu je mi vystavena neschopenka a na test si zajdu za tři dny. Za tři dny test také negativní. Protože mě tělo bolí stále tak se ptám, co bude dál, když to teda covid není. A nedozvím se nic jen, kdy mám přijít na kontrolu. Už když jsem k lékaři šla jsem cítila že mi není dobře při chůzi jsem byla dost zadýchaná. V čekárně s respirátorem se to ještě zhoršilo, a když mi sestra brala krev z prstu jsem jí řekla že nemůžu dýchat a odpověď že to musím vydržet… Vydržela jsem a v ordinaci jsem poctivě v tom náhubku dýchala zhluboka, když mě doktor poslouchal plíce… Žádný nález se nekonal jen já lapala po dechu, ale to lékaři asi bylo jedno…. Venku jsem se vydýchávala dobře deset minut, než jsem měla dech zase v normálu ale vrátit se do ordinace a zase nasadit ten náhubek bylo pro mě větší zlo než jít pomalu domů… Doma čaj a hned do postele zase tři deky a hodinová třesavka znovu horké teplo a teplota 39,5°C bolest zad a kloubů. Ráno test negativní od lékaře po telefonu se dozvídám, že to jsou příznaky na covídek. Takže Paralen hodně tekutin a klid na lůžku. Zítra mě čeká kontrola u lékaře ale i když se cítím lépe po 14 dnech v posteli mě tělo moc neposlouchá ale snažím se věřit že tu cestu zvládnu už bez dalších potíží….

To vše tu nepíši pro to, abych světu sdělila jak je mi zle… Prostě mi přijde divné, že mi lékař vystaví neschopenku, aniž by mě viděl a prohlédl, že mi ani po týdnu nebyla vzata krev na test jestli v těle není něco jiného čemu se brání horečkou… Nerada bych totiž dopadla tak jako přítel mé kamarádky, kterého léčili, neléčili na covídek pro horečku a až po týdnu se přišlo na to že horečku má z důvodu zanedbané zlomeniny v kotníku o které nevěděl. Měl štěstí po několika měsících zase normálně chodí ale, kdyby se to zjistilo později mohl o nohu přijít….

Nedělám rozdíl mezi lidmi a bavím se stejně s těmi, co mají tečku jako s těmi co ji nemají. Je každého věc jak se rozhodne a co pro své zdraví udělá nebo neudělá. Ale je fakt, že někteří lidé se v této době našli a neváhají ostatní šikanovat i pro nenošení respirátorů….

Co říci závěrem… Je mi smutno v této době kdy se lidé dělí na dvě skupiny, perou se mezi sebou a po slovních přestřelkách se s přátel stávají nepřátelé.

Blíží se advent a já tento čas mám moc ráda. Loni jsem se musela obejít bez vůně a chuti punče na trzích a letos pokud se naplní, co vláda slibuje možná i bez těch trhů venku. Nezbývá než zůstat klidná a v očekávání až se naplní má oblíbená věta ,, nevadí zase bude líp ,,



neděle 5. září 2021

TADY A TEĎ

 

       

Jak udržet se v přítomném okamžiku...?

Jak prožívat tady a teď..?

Když mysl vše mění v mžiku

a ego hlasu srdce staví zeď..

Ta zeď se stává silnější

ne vždy podaří se mi ji zbořit

pak cesta ega je jistější

když nutí duši i srdce svůj hlas poslechnout

a jen jemu se klanět a kořit...

Vím že nesmím podlehnout

těm svodům k pohodlí a medu

i hlas srdce chci vyslechnout...

vše je špatně

už jsem plna jedu.

A proč vlastně ?

Vždyť už znám ega pasti

že na oko ochrání mě

a nabízí samé slasti

a jde-li do tuhého, zradí mě !!

Já poznám když vede ke zkáze

pak stále omlouvá mé chyby

v jeho podání má život samé nesnáze

a jdu po cestě v níž jsou zakopané miny.....

Ale,,, jsou místa kam ego za mnou nemůže

to příroda je na vše lékem

 ona dává mi klid a čistí hlavu

že to tak je na to přišla jsem až s věkem

a když můžu vyhýbám se davu

příroda vždy a ve všem mi pomůže...

Já vzdaluji se od lidí

no prostě to tak cítím

chodím tam kde mě nikdo nevidí

vdechuji vůně na louce s lučním kvítím.

Pod zády tráva měkká, zelená

nad hlavou mi ve větru šumí listí

krajina kolem je prosluněná a nádherná

a vše vevnitř mě se čistí...

Vnímám to krásné ticho

to ve mě zbořila se zeď

slyším jak v hnízdě malé ptáče píplo

a vím že prožívám tady a teď....