Sedí jak do země zaražený kůl
prázdným pohledem kouká na zeď
do lokte tlačí ji stůl
přemýšlí o tom co v Česku děje se teď.
Jakousi nezkoušenou vakcínu
chtějí lidem do těl píchat
netuší kdo na tom má vinu
a ona pod rouškou nemůže dýchat.
Už mnoho let je na světě
ještě nezažila takový zmatek
její pocity nejdou říct v jedné větě
ale líto je jí dětí dnešních matek.
Jaký bude náš život
až vpich po jehle se zahojí
ledová voda už teče nám do bot
a hloupý kdo se té jehly nebojí.
Možná ty naše loutky ve vládě
někdo mocnější tahá za provázky
možná mluví to o jejich zradě
očkování nám nenutí z lásky.
Byla to dřina, aby naše země dopředu udělala krok
dnes o omezeních slyšíme z médií denně
ne po proudu ale proti tento rok
jde pomalu ale jistě naše země….