Noční obloha letní
na ní vždy nekonečné množství hvězd
já čekám, až se setmí
na dlouhé pohledy na nebe
tam vidím některé ze svých životních cest…
Na jedné z nich jsem potkala tebe….
Tebe můj muži života
s tvým příchodem přišlo mnoho bouří
ale zmizela smutná nicota
a zeď mých zábran pod tvým dotekem se boří….
Ty přišel si mě učit, abych žila
a nezpomalila krok pod tíhou let
bral si mě takovou, jak jsem byla
co nechtěls, neměnil si hned…
Vždy si ke mně cítil lásku
všude o mně mluvil krásně
vím, že tvým snem bylo mít rusovlásku
a máš blondýnu, co píše básně….
A tak už sedmnáct let kráčíme vedle sebe
ten den
když za druha vybrala jsem si tebe
splnil se mi sen…
Cítila jsem k tobě lásku
k tomu žila chvíle krásné
přišla i zloba a fůra zmatků
řešení pro nás ne vždy šťastné….
Znám tvé rozmary mladé slečny
a umíněnost mámina mazánka
býváš únavně výřečný
kde je pravda to často pro mě je hádanka…
Možná přijde ti, že mám tě málo ráda
že po letech s vášní odešel všechen cit
věř mi, že bez lásky bych to s tebou dávno vzdala
také méně bavilo by mě žít….
Proč to tady všechno píši?
Abys věděl, že milovaný mnou vždy budeš
tu pod hvězdami ve své skrýši
vím jistě, že půjdu tam, kam ty půjdeš…