Cítíš se sama?
I v davu lidí?
Je to věc známá?
Co oči tvé vidí?
A ty díváš se kolem sebe
u srdce tě zimou zebe
i když slunce hřeje z nebe
jeho teplo nedotkne se tebe…
Ty smutek cítíš
že lidem do hlav vidíš
za to jen nepřijetí sklízíš
a tak do samoty své mizíš.
Můžeš potřebným pomáhat
ale nauč se pomoct i sobě
když to zvládneš, daří se lépe odolat
lidské špíně v této době.
Ty víš, že jsi jiná
proto se všemi myslíš to dobře
není tvá vina
že lidská slabost rovná se vysoké hoře…
Vždyť oni jen poslouchají mysl svou
jejich srdce už dlouho mlčí
za vidinou dokonalosti jdou
žijí tím, co zrovna frčí.
Prostě každý má na pochopení vlastní čas
co naučit se má to přeskočit nejde
když ale poslouchá vnitřní hlas
mnoho dobrého se pak v životě sejde.
Nemůžeš pro druhé více udělat
tak život po svém tvoř si jinak
tím sobě naučíš se pomáhat
a kapky štěstí lépe vnímat…
To štěstí je tu pro tebe
vezmi si kolik ti je třeba
kdo pochopil toho u srdce už nezebe
a s úsměvem životem letí jako neřízená střela….
