Jak udržet se v přítomném okamžiku...?
Jak prožívat tady a teď..?
Když mysl vše mění v mžiku
a ego hlasu srdce staví zeď..
Ta zeď se stává silnější
ne vždy podaří se mi ji zbořit
pak cesta ega je jistější
když nutí duši i srdce svůj hlas poslechnout
a jen jemu se klanět a kořit...
Vím že nesmím podlehnout
těm svodům k pohodlí a medu
i hlas srdce chci vyslechnout...
vše je špatně
už jsem plna jedu.
A proč vlastně ?
Vždyť už znám ega pasti
že na oko ochrání mě
a nabízí samé slasti
a jde-li do tuhého, zradí mě !!
Já poznám když vede ke zkáze
pak stále omlouvá mé chyby
v jeho podání má život samé nesnáze
a jdu po cestě v níž jsou zakopané miny.....
Ale,,, jsou místa kam ego za mnou nemůže
to příroda je na vše lékem
ona dává mi klid a čistí hlavu
že to tak je na to přišla jsem až s věkem
a když můžu vyhýbám se davu
příroda vždy a ve všem mi pomůže...
Já vzdaluji se od lidí
no prostě to tak cítím
chodím tam kde mě nikdo nevidí
vdechuji vůně na louce s lučním kvítím.
Pod zády tráva měkká, zelená
nad hlavou mi ve větru šumí listí
krajina kolem je prosluněná a nádherná
a vše vevnitř mě se čistí...
Vnímám to krásné ticho
to ve mě zbořila se zeď
slyším jak v hnízdě malé ptáče píplo
a vím že prožívám tady a teď....
