Když venku dlouží se stíny
jdou na ni smutky,
splíny…
Už netěší ji chlad zimy…
Vidí horká těla
v jejich srdcích cítí led
láska je nevěrná
ve slovech med
proč ona by měla chtít
trápit se tím citem celá…
Vždyť trápení nerovná se žít
jen alkohol do sebe chce lít…
Je ztracená.
Nezná cestu zpátky
ty těla rukou hlazená
za pohlazení hmotné statky…
Je zhrzená.
Láska nemůže být jen obchod…
Je zmatená.
S partnerem jménem život chce rozchod…
Všude je tma.
Kdy probudí jí světlo?
Co prožívá, není hra
tak nějak asi vypadá peklo…
Vždyť každý má právo na štěstí
proč ona se s tím svým míjí…
Sykot v uších
od klubka zmijí
co děje se v duších
když jejich těla alkohol pijí?
A zmije dál syčí a šelestí…
Ztratila jiskru naděje
v hlavě jen samé zmatky
že z toho co žije se pobleje,
ale z alkoholu má v krku zvratky…
Možná jí není pomoci
přešla už na druhou stranu
i tak z lidí stávají se otroci
kocovina možná vyčistí jí hlavu??
Tak narovná záda
v srdci stále žádný cit
na peklo cítí se mladá
dobře ví, že chce a bude žít…