pondělí 14. února 2022

SVĚTLO VE TMĚ


 


Když venku dlouží se stíny

jdou na ni smutky,

splíny…

Už netěší ji chlad zimy…

Vidí horká těla

v jejich srdcích cítí led

láska je nevěrná

ve slovech med

proč ona by měla chtít

trápit se tím citem celá…

Vždyť trápení nerovná se žít

jen alkohol do sebe chce lít…

Je ztracená.

Nezná cestu zpátky

ty těla rukou hlazená

za pohlazení hmotné statky…

Je zhrzená.

Láska nemůže být jen obchod…

Je zmatená.

S partnerem jménem život chce rozchod…

Všude je tma.

Kdy probudí jí světlo?

Co prožívá, není hra

tak nějak asi vypadá peklo…

Vždyť každý má právo na štěstí

proč ona se s tím svým míjí…

Sykot v uších

od klubka zmijí

co děje se v duších

když jejich těla alkohol pijí?

A zmije dál syčí a šelestí…

Ztratila jiskru naděje

v hlavě jen samé zmatky

že z toho co žije se pobleje,

ale z alkoholu má v krku zvratky…

Možná jí není pomoci

přešla už na druhou stranu

i tak z lidí stávají se otroci

kocovina možná vyčistí jí hlavu??

Tak narovná záda

v srdci stále žádný cit

na peklo cítí se mladá

dobře ví, že chce a bude žít…