I když už je na kolenou
musí ještě sklonit hlavu
v ponížení myšlenky jí dovedou
ven k tomu rozlícenému davu
co pro jinakost ji soudí
a její smrt si žádá
ta zloba lidí ji rmoutí
tam venku jsou i ti, které měla velmi ráda.
Ptá se, co lidi vede mladý život takto zmařit
snad to že pro ně uměla léky vařit??
Léčila kosti i otevřené rány
stačilo ruku položit
léčila chudé i pány
věděla jak divoká zvířata si ochočit.
Cítí, že svíce jejího života brzy zhasne
vidí chvíle prožité a šťastné
také slyší své slova rázné
když stát se jeho ženou odmítla pod košatým stromem
a domů rozběhla se honem…
Pak lidi přestali ji mít rádi
vadila jim její krása, mládí,
vlasy dlouhé co kroutí se jako hadi.
To jeho láska je důvod proč tady klečí
na šíji cítí botu
něčí
Ví, že jí brzy dojde dech
pod hlavou už nikdy nebude mít mech
a neucítí vůni lesa
to bůh ji vezme na nebesa
když rozhodla se v jeho jménu lidem sloužit
když přijdou pro pomoc a léčení
chtěla život v samotě prožít
je čarodějnicí a na tom nic nezmění.
Možná samota nebyla její cesta
nemusela dát slib jen bohu
možná měla být Jakubova nevěsta
teď neměla by na šíji tu nohu…
Klečí tu a v očích slzy vzdoru
ze rtů jdou jí slova
tato vesnice nevyhne se moru
Jakube, ty první skočíš ze srázu
svědomí tvé neunese, co jsi způsobil za zkázu
bota na šíji je těžká jako z olova
mou smrtí odejde všechna láska
je slyšet s posledním výdechem…
Tak ze světa zmizela jedna kráska
co po smrti stala se smutným duchem
čekajícím na odpuštění těch co zasáhla je její kletba
v dalším životě se narodí se s poškozeným sluchem
Naděje že dočká se odpuštění, drží se jak tonoucí stébla….