Máš hlavu v oblacích?
Bojíš se spadnout?
Sny na měkkých polštářích
pomalu slábnou.
Venku je nový den
ty noc voláš zpátky
kousek krásných snů jen
než v reálu problémy a zmatky…
Těch životních přešlapů
a nelidských hrozeb
do orlích pařátů
tvůj život byl hozen
a trhán je na kusy
to zloba lidská umí
jen samé mínusy
a kdo bojí se, nechápe a čumí….
Kam že to šlapu?
Kde cesta má končí?
Roky mládí jsou v trapu
ale pravda ta útočí…
Surová ve své ryzí podobě
když zjeví se tak to bolí
už neznáš jak být v pohodě
a pravda dál mlátí tě svou holí.
Kde najít lék na bolest?
Jak přivolat zpět krásný sen?
Z prázdným výrazem opíráš se o pelest
a víš, že půjdeš fáč hledat ven…
Abys večer unaven vrátil se do sna
s vědomím denního boje
ve snu na tobě nikdo nepozná
že zas šlápls do lidského hnoje…
Jak nebát se pádů?
Když balanc nad propastí jen tak tak držíš
ta propast plná je hadů
a i když se ještě hrbíš
na světě drží tě práce na sobě
a mít sebe rád i v této uspěchané době
je dar, který nenecháš si vzít
i kdyby pravda znovu natloukla tobě
vždy je tu naděje, pro kterou vyplatí se žít….