Hluboké myšlenky dne
často do tmy náš život vedou
v klamu mysli zapomínáš, proč jsi zde
a přestáváš být sama sebou…
Sleduješ jen co je vně
svůj vnitřní prostor neznáš
koukáš do hmotné bezedné tůně
a tichému hlasu srdce svůj sluch nedáš..
Jen to co vidí oči tvé
často mozkem svým hodnotíš
tak prožíváš velkou část každého dne
a místo tvoření vlastních pocitů lenost si dovolíš…
V hlavě máš touhy a naděje
ty dvě slova jsou pro tebe mantra
když plnění přání tvých se neděje…
Zlobíš se!
A na lidi šťastné pak díváš se s patra…
Proč sebe neptáš se?
Jak chceš žít svůj život?
Stačí jen sledovat na co a, kam díváš se
a skrze sebe nechat vesmír plynout…
Sebe ptej se, proč stojíš na místě
když máš tak neplaveš jen šlapeš vodu
to tvá mysl v tvorbě přání brzdí tě
tak konečně odolej jejímu svodu…
Vstup k sobě dovnitř do ticha
co mysl říká ti sleduj jako film na bílém plátně
iluze myšlenek je veliká
ale tobě v tichu u sebe vždy bude krásně…
Udělej si z mysli třeba šprýmaře a kamaráda
nenech ji ať hlouposti do hlavy ti buší
pocítíš, jak máš sebe více ráda
a podaří se ti lépe splynout se svou duší..
V tichu vytvoř si záměr
naciť se srdcem na to co ty chceš žít
třeba se domluv s tělem ať na prstu zahojí ti záděr
jen dopřej sobě každý den v tichu pár minut klid…
Musíš vědět, že nic nejde hned
a už vůbec ne těm co stále na pilu tlačí
ty kdo u srdce máš ještě led
zahřívej pomalu to pro začátek stačí…
Všechno děje se tady a teď
v jednom okamžiku svou minulost i budoucnost tvoříš
tak už sama sobě myšlením přestaň stavět zeď
a u sebe v tichu tvoř to, po čem v životě ze srdce toužíš…