Prázdný autobus. Po 18 hodině jezdí vždy jen málo lidí.
Poslouchám zvuk motoru a oknem hledím do tmy. Z oblohy
padá cosi studeného a mokrého co se podobá hrubé krupici. Mrzne a jediné plus
dne co se počasí týká, je že si vítr vzal volno. Dívám se na bílá pole krajiny,
kterou znám tak dokonale jako řidič autobusu co jezdí léta stejnou linku.
Proč já jsem přestala mít ráda zimu? Pokud nenapadl sníh tak jsem byla otrávená předem a když jsem nemusela tak vystrčit z domu jen nos se rovnalo dílem zázraku. Do nového roku to vždycky ještě šlo, ale pak přišel jakýsi splín a přežívání až do jara. Léta jsem vlastně dva měsíce v roce nežila zalezená ve své ulitě s vidinou jarního sluníčka a často protivná na sebe i své okolí.
Jako dítě jsem zimní období ráda měla a těšila se na sníh bavilo mě sáňkování a stavění sněhuláků a koulovačky s kluky ze školy. Vracela jsem se domů, až když mě studilo promočené oblečení. Možná to ale nemá nic společného jen s láskou k zimně. Mě bylo venku dobře za každého počasí, často jsem chodila jen tak sama při Moravě a poslouchala vodu a ticho.
Můj odpor k zimnímu počasí asi ovlivnilo období puberty,
kdy jsem se oblíkala ne podle počasí, ale snažila se na sobě mít, co se zrovna
nosilo. Často jsem se domů vracela promrzlá na kost ona minisukně a kotníkové
boty s bundou do pasu se do -10 °C moc nehodí, ale vysvětlujte něco 16leté
blbce, která měří jen svou pravdou. Následkem mého neoblečení byla pořádná
angína ze která se mě nechtěla pustit šest týdnů. Ano a potom jsem si začala
dávat pozor na počasí a do zimy chodila už oblečená teple. Dnes si říkám dobře
mi tak ale tenkrát jsem situaci vyhodnotila, že za tu nemoc může zima a
přestala jsem ji mít ráda na hodně let.
Jak už jsem psala v některém
ze svých článků fitness mám zavřené kvůli té nemoci, co se k ní vztahují opatření mající ve výsledku odrovnat lidi jak finančně tak i po těle zničením přirozené imunity. Mám pohyb ráda a tak jsem oprášila hůlky a začala chodit kilometry. A zima mi
nevadí. Já si letos poprvé za x let měsíc únor užívám a vím, že už to tak
zůstane. Takže té nemoci patří moje velké děkuji. Přidávám fotečky ze svých zimních cest, které jsem fotila s láskou
pro sebe i pro vás.
Přeji vám všem, co mě čtete aby jste také užívali života s úsměvem
na tváři i když prší a nebo chodník kryje vrstva ledu a vy se snažíte najít
způsob jak se dostat do cíle své cesty pokud možno v celku…
Já si letošní zimu užívala, protože jsem byla tři týdny nemocná doma a mohla se na ní dívat jen z okna. O to větší šok byl, když jsem nastoupila do pracovního procesu a brodila se půl metrem sněhu :D. Ale překonala jsem se a dokonce pomáhala tři dny po sobě stavět druhorozenému před domem bunkr :).
OdpovědětVymazatJá s holkou vždy stavěla sněhuláky, ale to už je dávno asi by to chtělo nějaké vnouče ovšem to je zatím v nedohlednu…
VymazatVíš, měla jsem to podobně.
OdpovědětVymazatDoslova jsem ty měsíce přežívala a neustále hořekovala, kde že je to jaro, kde je sluníčko.
Pak jsem si uvědomila, že těch pár měsíců jsem dostala od přírody jako bonus. Abych se zastavila, zklidnila, odpočinula si. Příroda moc dobře ví.
Stále mám raději jiné měsíce, ale už s tím nebojuji, přijímám a nespěchám. Vše má svůj smysl, i ta zima.
Ano cítím to podobně nikam se neženu a jsem-li unavená odpočívám a užívám si to stejně jako procházku na čerstvém vzduchu…
VymazatVnímám to velmi podobně. Kdysi mi zima nevadila vůbec, brala jsem ji jako přirozenou součást života, což také nakonec je. Později mi začala vadit. Přesně jak říkáš, do Vánoc se to ještě dalo vydržet, ale leden a únor, to bylo k nepřečkání. Asi nebudu zimu vyloženě zbožňovat nikdy, ale v posledních letech ji přece jenom snáším o něco lépe. Částečně za tím stojí možnost nafotit si krásné zimní obrázky. Kdyby nic jiného, zima je velmi fotogenická, teda taková ta klasická, sníh, mráz, rampouchy, chumelenice a tak. Tvé fotky mají ohromné kouzlo, je znát, že jsou focené s láskou. :)
OdpovědětVymazatAsi tak jako skoro každý ve svých dětských letech měl zimu rád. Ráda vzpomínám na toto období. Já přestala mít zimu ráda, až jsem byla dospělá, a to proto, že jsem jezdila autem a někdy byl problém se někde dostat v čas. Taky mi dodnes vadí, že je v zimě brzy tma, mám ráda sluníčko a i když někdy v zimě zasvítí je ho málo, a my sluneční energii potřebujeme. V neposlední řadě mi vadí i to když jezdím vlakem a vlaky mají zpoždění kvůli nepříznivému počasí. Ovšem to je zřejmě můj vnitřní problém. Jsem si vědomá toho, že zima nebo celkově počasí za to nemůže. Ona příroda je silná a kolikrát ukazuje, že ani ta technologie nic proti ní nezmůže.
OdpovědětVymazatJá jsem si letošní zimu navzdory všemu po létech opravdu užila. Konečně jsem měla pocit, že je zima taková, jaká má být. Pořád jsem brouzdala v lese, byla to hotová idyla.
OdpovědětVymazat