COVÍDEK

 

Jak říkali a vlastně stále říkají covídkovi se u nás na jaro zalíbilo tak chtěl vidět i náš podzim. Léto ne tak možná na zimu taky odtáhne jinam. Nerozumím tomu množství zbytečných opatření, které nás chránili a chrání jen zdánlivě. Tak třeba jsou zavřené malé obchody, kde si majitel může ohlídat vstup jednotlivě a menší počet lidí v prodejně a ostatní čekají venku kde covídek není tak důsledný. Oproti tomu otevřené velké prodejny potravin kde je prakticky denně hlava na hlavě.

Slyšíme o tom, že nemoc je nebezpečná pro naše seniory, ale čas pro nákup jim tentokrát vymezen nebyl. Přitom většina těchto lidí je mediální masáží tak vystrašena že i při obyčejném kýchnutí mají dojem že covídek už si je připravuje a protože se toho rádoby smrťáka bojí, onemocní už jen ze strachu. A je tak že neumírají dost rychle tak se budou povinně testovat, aby strach při pozitivním testu udělal své…

Asi už chápete že patřím do té poloviny lidí, kteří vidí covídek jako zbraň na zničeni ekonomiky a snížení počtu lidí po celém světě. V přírodě se těžko vyskytne vir, který ve výsledku kosí lidi s nemocí jako je cukrovka, obezita, vysoký tlak a tak bych mohla pokračovat… Je zajímavé už to, že je zaměřen hlavně na tyto nemoci + vysoký věk.

Máme nouzový stav zákaz vycházení a mě jde hlavou otázka, proč v roce tuším 1995, kdy na chřipku umřelo 12000 lidí nebyla přijata stejná opatření. Vždyť chřipka je zabiják jako covídek když ji schytáte naplno. Kdo zažil ví o čem mluvím.

Je hodně lékařů a zdravotního personálu který svou práci dělá zodpovědně a svým hezkým přístupem lidem opravdu pomáhají. Několik lékařů prošlo mým životem a při vzpomínce na ně cítím jen vděk a úctu. Pak jsou tu i ti co si doktořinu nezvolili jako poslání a dělají to jen pro peníze. Doba covidová krásně odhalila kdo je kdo. Potřebuji recept na lék na štítnou žlázu a zjistím, že můj praktik i odborná lékařka někam zmizeli. Tak neberu nic a počkám, až se objeví. Ovšem unavuje mě vidět zdravotníky pózující v leže na zemi po 12 hodinové směně před fotoaparátem nějakého novináře a křičící titulek o lidech v první linii. Myslím že si toto povolání vybrali a museli tedy počítat s tím, že mohou přijít nakažlivé nemoci, které oni budou muset léčit tak proč ta komedie…. Pro mě jsou v první linii prodavači, průvodčí, řidiči autobusů co nemají ochranné obleky a ten hadřík co mají na puse, pokud není často měněn ve výsledku akorát ublíží a ochrana je nulová.

Pokud je ovšem před čím se chránit. Ti v naší vládě, kteří šíří na obrazovkách televizí strach po skončení pořadu jsou tajně foceni v hloučku stojící a bez roušek. Takové chování mě vede k přesvědčení že covídek je potvora co se na člověku umí vyřádit, ale nevleze na každého a pokud ano způsobí problém jen u lidí, kteří už nějakou nemoc mají.

Sama patřím do skupiny lidí se sníženou imunitou, ale odmítám pochybný test s Číny, na který jsou alergické reakce a neodzkoušenou očkovací látku která se testovala tři měsíce a o jejích vedlejších účincích raději ani nechci přemýšlet.

Přijde mi, že se svět zbláznil. Je mi smutno z lidí co druhé špehují a udávají za roušku pod nosem. Nebo je venku v přírodě na procházce legitimována rodina o čtyřech lidech že nemají roušky, když nemusí a široko daleko nikdo není. Je mi smutno z toho, že na ulicích nevidím smích a radost. Místo toho vidím prázdné výlohy obchůdků, do kterých jsem dřív ráda chodila.

Přála bych si, aby se vše vrátilo do starých kolejí, ale čas nejde pozpátku tak mi nezbývá než smířit se s tím že po covidivá budoucnost bude asi jiná, než jsou mé představy a přání.