Moje dcera svou první práci ukončila ve zkušební době, aniž
by měla domluvenou práci jinde. Takže se nahlásila na pracák no a protože
nepracovala rok tak žádná podpora. To víte, že se mi nelíbilo její nerozumné jednání,
ale řekla jsem si, že pracovních míst je v jejím oboru volných dost tak
bude doma jen chvíli. Konec listopadu a prosince a stále nic. Na mé otázky stejná odpověď že si práci hledá,
ale nikde nic není. V lednu už jsem na ni přitlačila, že sedět mi doma
nebude tak aby šla někde na brigádu. A ona přišla s tím, že má práci. Byla
jsem moc ráda, že si našla dobré místo a vnitřně jsem se uklidnila. Do práce
chodila ráda a sem tam mi řekla i nějaký zážitek a rozpis směn měla v mobilu
tak jsem tuto starost pustila z hlavy. Neřekla jsem jí, aby mi ukázala
pracovní smlouvu. A taky proč? Holce je 21 let a vše co a jak si má zařídit
jsem řekla několikrát. Vždycky se chovala zodpovědně a nějaké podvody a lhaní
to nebyl její styl. Vlastně jsem jela na vlně spokojené matky.
A to byla chyba!
Také jsem už delší dobu sledovala, že se jí třepou ruce ji
za dva a nepřibírá na váze, padají ji vlasy a častá změna nálady. Mám v mládí
odoperovanou štítnou žlázu a přesně takto jsem to měla před operací také jen s tím
rozdílem, že já nejedla nic a přibývala na váze i z vody. Od srpna jsem jí
dokola říkala, aby si zašla k lékaři na krev, že tak se to dá zjistit. V únoru
tam konečně šla a výsledek byl hodně špatný. Kdyby se neléčila, byla by v ohrožení
života. Takže nejdřív se to musí pře léčit a pak operace. Říkám jí nech si
napsat neschopenku a odnes jí do práce. A taky se zeptej, proč ještě nemáš
výplatu. Když jsem večer přišla z práce domů holka nikde a mobil vypnutý.
Ráno telefon od její lékařky že si nepřišla pro léky a že ji volali do práce a
tam jí nikdo nezná. Tak jsem holce napsala sms ať se mi okamžitě ozve. Ten den
jsem ještě našla ve schránce dopis z pracáku. Do cizí pošty nikdy nejdu,
ale tentokrát jsem nezaváhala. V dopise stálo, že jí PU vyřadil z evidence
proto, že nepřišla na domluvenou schůzku. V jejím šanonu kde má všechny
dokumenty žádná smlouva o tom že pracuje nebyla. Došlo mi, že si novou práci
vymyslela, lhala a klidně ze mě tahala peníze s tím, že mi je po výplatě
vrátí. Po pravdě to byla hodně hořká pilule, kterou jsem musela spolknout.
Holce jsem napsala, že už všechno vím a že jí hlavu neutrhnu
tak aby se vrátila domů, protože musí začít brát léky na nemoc. A taky že jí
pomůžu dostat se s toho průšvihu na pracáku. Sepsala jsem jejím jménem
odvolání s tím, že je ve špatném zdravotním stavu a nemůže pracovat. Jistá
si ale kladným výsledkem nejsem. Nejspíš to dopadne tak že k tomu že je
doma zadarmo budu platit ještě půl roku zdravotní pojištění, pokud jí na
operaci nevezmou dřív.
Je doma a poctivě bere léky. O nic se nestará a nic jí
nezajímá. Ožije jen když je na telefonu její kluk ke kterému utekla když tušila
že vše praskne.
Přemýšlím o tom kde jsem udělala chybu? Možná jsem na ni měla být více přísná... a možná by ani přísnost nic nezmohla když se spojí hloupost s leností....
Slyšela jsem už hodně příběhů, nad kterými zůstával rozum stát, ale nikdy neodsuzuji. Nedovedu si vůbec představit, jak bych reagovala, kdyby se mi stalo to samé. Přeji snad jen hodně pevné nervy!
OdpovědětVymazatTak už nevidím rudě a hlava už má plán jak z toho ven.
VymazatAno, je to hořká pilulka a nejsem si jistá, jestli je to úplně tvoje. Vychovala jsem tři úžasné děti, ale někdy byla moje výchova jen náhoda. Přeji pevné nervy a ať se vše v dobré obrátí.
OdpovědětVymazatoprava tvoje vina
OdpovědětVymazatUž vím, že se holka ztratila v tom že být dospělá v sobě nese věci co se musí a ne jen zábavu.
VymazatTomu se říká poser, ale i z něho vede cesta.
OdpovědětVymazatMy rodiče vydržíme skutečně mnoho a musíme věřit, že to dobro, co jsme do nich uložili se vrátí.
Zažila jsem něco podobného, přijala jsem do práce mladou holčinu, kterou nebavilo chodit do práce v pátek a nechtělo se jí vstávat.
Na vlastní žádost odešla, mrzelo mne to. Pak na mne nastoupila její máma, byla ostrá a vyhrožovala. Když ale slyšela, co mladá vyvádí, začala plakat a omlouvat se.
Držím palce, já celý život věřím na to, co člověk do dětí vloží.
Naděje umírá poslední a mámy jsou od přírody lvice.
Ukazuje se mi, že jsem do holky vložila hodně dobrého. Chodím s ní po doktorech i úřadech. Řekla mi, že je to pro ni velká zkušenost. Učím ji, že problém se musí řešit nejde se před ním schovat ani utíkat.
VymazatTo vůbec nemusí být výchovou. Mám dvě děti, obě vychované ve stejném duchu a dnes jsou každý úplně jiný. Dcerka pracovitá, citlivá a hodná, syn problémový, také nás tahal za nos, dokonce mu nebylo hanba nechat si dělat od nás svačiny "do práce" atd. Vliv může mít okolí, kamarádi...
OdpovědětVymazatDržím palce!
Ano jeden její kamarád, kterého se ptala na radu jí řekl že na to aby našla práci pracák nepotřebuje že on tam nikdy nahlášen nebyl. Ale zapomněl dodat, že jeho movitý tatínek mu platí soc. a zdrav. Pojištění když zrovna si dá od práce pauzu. Když jsem se jí ptala proč nepřišla za mnou řekla že se styděla a nechtěla mi přidělávat starosti.
OdpovědětVymazat