MYŠLENKY

 

Sedí jak do země zaražený kůl

prázdným pohledem kouká na zeď

do lokte tlačí ji stůl

přemýšlí o tom co v Česku děje se teď.

Jakousi nezkoušenou vakcínu

chtějí lidem do těl píchat

netuší kdo na tom má vinu

a ona pod rouškou nemůže dýchat.

Už mnoho let je na světě

ještě nezažila takový zmatek

její pocity nejdou říct v jedné větě

ale líto je jí dětí dnešních matek.

Jaký bude náš život

až vpich po jehle se zahojí

ledová voda už teče nám do bot

a hloupý kdo se té jehly nebojí.

Možná ty naše loutky ve vládě

někdo mocnější tahá za provázky

možná mluví to o jejich zradě

očkování nám nenutí z lásky.

Byla to dřina, aby naše země dopředu udělala krok

dnes o omezeních slyšíme z médií denně

ne po proudu ale proti tento rok

jde pomalu ale jistě naše země….