Mám už takovou povahu
co není zrovna stálá
v genech jsem nezdědila rozvahu
a honě to se mnou mává.
Že za to mohou hormony
když jejich hladina stoupá a klesá
některým ženám pomohou bonbony
mě ne… jsem nespokojená a nesvá.
Úsměv na tváři střídá vztek
cloumají se mnou vášně
někdy slzy v očích a potlačený brek
já v tomto stavu cítím se strašně…
Vždy to tak ale nebylo
ta změna přišla s postupem let
dlouho se džbánem pro vodu se ke mně chodilo
až ucho prasklo - pokrytcům, lhářům už nemažu kolem huby med….
Pan smích opouští mě vždy jen na krátko
a často se hned zase vrátí
ty vášně jsou povahy mé jen punc a pozlátko
co za upřímným úsměvem se ztratí.
Taky jsem trochu chytřejší
už nehřeji si na prsou kdejakého hada
můj život je pravda o hodně pestřejší
a nejen za to se mám z celého srdce ráda.
Když na mě přijde něco podobného a je to fakt zlý, pomůže mi jenom víno 😀.
OdpovědětVymazatTaké jsem měla ráda víno, ale posledních pár let mi alkohol přestal chutnat..
VymazatCesty životem někdy lepší a jindy zase horší jsou,
OdpovědětVymazatmnohdy nám na duši hluboké šrámy zůstanou,
člověk však musí v lepší zítřky doufat,
a snažit se jen výjimečně zoufat...
Tak to je ale ne vždy se daří :)
VymazatV tom se hodně poznávám, co mi začal přechod, tak jsem si pobrečela víc, jak za všechny předchozí roky, ale pravda je, že se s tím člověk přece jenom pomaličku naučí zacházet, pozvolna se to zmírní a je-li člověk v jádru optimista a smíšek, jako jsme my dvě, pak jsou to skutečně jenom takové přeháněčky, které nijak nesouvisí se opravdovou povahou, která je ukrytá hluboko pod tím vším. A ano, mít se rád, to je moc dobrá věc, nakonec, jak by nás mohli mít rádi i jiní, kdybychom se samy neměly rády. A to o těch hadech... to je taky sakra pravdivé, přibývající roky mají zkrátka i své plus v podobě jakéhosi zmoudření a nadhledu. :)
OdpovědětVymazatVidím že máš stejnou zkušenost a přesně víš o čem píšu :) Dekuji za komentář :)
Vymazat