BOUŘKA

                                                                              

Včera v noci docela silná bouřka a blesky ty já zrovna moc nemusím. Při bouřce mám strach. Je zvláštní, že se bojím víc, když jsem doma sama a taky když je bouřka v noci. Možná pro to že ve dne si vždy něčím zaměstnám ruce a tak ty blesky tolik nevnímám ale i tak se cítím nepříjemně a nejraděj bych někam utekla. Když je doma můj rytíř jsem klidnější on je v pohodě a ten jeho klid se přenáší i na mě.

Vím, co je bouřka to mám načteno a x krát vysvětleno že je to jen fyzika a je jen malá pravděpodobnost že by mi blesk v domě mohl ublížit ale strach se s každou bouřkou vrátí. A mám i jeden nepříjemný zážitek…

Když bylo holce asi rok a půl stála jsem s ní na ruce u okna a ukazovala blesky přicházející bouřky.  Bydleli jsme tenkrát v prvním patře rodinného domu blízko vlakovému nádraží.  Ta bouřka se blížila rychle a už jsem chtěla od okna odejít když z oblohy sjel blesk který uhodil do drátů nad kolejemi kde se rozdvojil a druhá část trefila náš hromosvod. Slyšela jsem hrom a pak bzučení. Dům po zásahu bleskem bzučel asi minutu pak bylo ticho. Stála jsem v místnosti dítě na ruce a snažila se vzpomenout, jak se to dělá, abych zase normálně dýchala…Tenkrát jsem si naplno uvědomila, jak moc se blesků bojím.

Vždycky to tak ale nebylo. Vidím se, jak stojím se sestrou na balkoně v šestém patře paneláku a oči mi září nadšením pokaždé když se rozsvítí obloha necítím žádný strach jen radost s té podívané… Pak, mě sestra tahá za ruku, abych už šla dovnitř. Jenže tady vzpomínka končí. Vím, že se blížil večer a my byly samy doma. Ptala jsem se sestry několikrát jestli se nestalo něco cokoliv co by vysvětlovalo můj strach a ona jen ví, že už byla v místnosti, když jsem tam vešla já a že se musela vrátit zavřít balkonové dveře a já jí připadala nějaká divná, že nemluvím a šla jsem brzo spát. Ráno jsem se chovala normálně a tak na vše zapomněla.

Já si říkám, že jsem asi viděla něco, co můj dětský rozum nepobral a i když jsem se z toho do rána vyspala někde uvnitř mě je zapsaná informace že blesk nebo bouřka je nebezpečí…

Řekla jsem o svém stavu lékaři a on mi napsal nějaká antidepresiva s tím, že si mám vzít tabletku, když se bouřka blíží. Kdo má rozum v hlavě ví že je to jen málo reálné když vás bouřka vzbudí uprostřed noci tak dřív odejde, než lék stihne zabrat. V práci musím mít čistou hlavu a ne zakalenou mysl nějakým oblbovákem. Přesto jsem ho poslechla a jednou si tabletku vzala. A výsledek byl takový, že strach jsem cítila úplně stejně jen mě bolela hlava jako při kocovině. Prášky letěli do koše.

Nevím jak jinak si pomoct tak každé léto bojuji se strachem a prozatím prohrávám...