středa 5. října 2022

SRDCE TI NAPOVÍ


 

                                                                         Jak vypsat se z bolesti

do veršíků smutek svůj vložit

tím zmírnit své starosti

co denně musím prožít.

Když cesta ztratí se

po slovech hořko je v ústech

špatné sny zdají se

ty chodíš po rozbitých mostech.

V tom všem ztratíš se

a lapáš po dechu.

Možná i zblázníš se….?

Před očima běží ti vztahové drama

zkoušíš jít po slepu

a ve tmě na chvíli si sama.

Tak nádech výdech

věnuješ pozornost jen svému dechu.

Proč často pleteš se v lidech?

Když pak musíš bránit se vzteku.

Co máš pochopit?

Co stále ti uniká?

Proč ty musíš procítit

vždy roli viníka…?

Který svým řevem

lidem klid bere

Nikdy nepoznáš předem

čím druhý tě nasere!!

Za sebe stydíš se

máš shrbená záda

druhý semeno zla zaseje

ale na tebe shnilá úroda padá…

A najednou už víš

chtělo to jen ticha chviličku

dříve než vztek ucítíš

v duchu zpívej si písničku.

Tak konečně pochopíš

že v lásce je síla

když ego umlčíš

i tvé srdce si zpívá…

Zbytečná je zlost

už víš, že jen sobě tím škodíš

je štěstím že řekla sis dost!!

A s klidným úsměvem na tváři už si životem chodíš……

                                                                               




sobota 6. srpna 2022

POD HVĚZDAMI


 

Noční obloha letní

na ní vždy nekonečné množství hvězd

já čekám, až se setmí

na dlouhé pohledy na nebe

tam vidím některé ze svých životních cest…

 

Na jedné z nich jsem potkala tebe….

 

Tebe můj muži života

s tvým příchodem přišlo mnoho bouří

ale zmizela smutná nicota

a zeď mých zábran pod tvým dotekem se boří….

 

Ty přišel si mě učit, abych žila

a nezpomalila krok pod tíhou let

bral si mě takovou, jak jsem byla

co nechtěls, neměnil si hned…

 

Vždy si ke mně cítil lásku

všude o mně mluvil krásně

vím, že tvým snem bylo mít rusovlásku

a máš blondýnu, co píše básně….

 

A tak už sedmnáct let kráčíme vedle sebe

ten den

když za druha vybrala jsem si tebe

splnil se mi sen…

 

Cítila jsem k tobě lásku

k tomu žila chvíle krásné

přišla i zloba a fůra zmatků

řešení pro nás ne vždy šťastné….

 

Znám tvé rozmary mladé slečny

a umíněnost mámina mazánka

býváš únavně výřečný

kde je pravda to často pro mě je hádanka…

 

Možná přijde ti, že mám tě málo ráda

že po letech s vášní odešel všechen cit

věř mi, že bez lásky bych to s tebou dávno vzdala

také méně bavilo by mě žít….

 

Proč to tady všechno píši?

Abys věděl, že milovaný mnou vždy budeš

tu pod hvězdami ve své skrýši

vím jistě, že půjdu tam, kam ty půjdeš…

středa 1. června 2022

KRUH ŽIVOTA


 

Pravda co před lety

byla pro ni ryzí

je rozbitá na střepy

vlastní slova jsou jí cizí.

Říkala lidem

jak v životě se chovat

s ledovým klidem

rozvést se? Provdat?

Myslela, že rozumí

oč v životě běží

už tuší jak málo ví

a staré pravdy

jí v hlavě leží…

Snad ne na vždy?

Ptá se sama sebe…

Trápí ji přetržené lidské vazby

a zima, z níž u srdce jí zebe.

To co lidem radila

 nejde vzít zpátky

Ví, že se mília

už nedělá další zmatky…

Těžko jde vysvětlit

že vše je jinak

ne ze vztahu odejít

ale co vadí mi naučit se vnímat…

A lásce dovolit ať naplní ti srdce

každému odpustit

sobě však nejvíce…

Vše co děje se

tvoříme ve vlastní hlavě

Jen blbec teď směje se

že vše zvládne hravě…

Nelze však zrušit vztah

a chtít budovat jiný

Je to špatný tah

po čase na muži najdeš stejné chyby…


Protože neseme si vzpomínky

které láskou neočištěny nám realitu tvoří

vystoupit z kruhu má své podmínky

jen odpuštění a láska pak se i pevné zdi zboří…




středa 18. května 2022

SEN NEBO ŽIVOT?

                                                                                    

 Máš hlavu v oblacích?

                                                   

Bojíš se spadnout?

Sny na měkkých polštářích

pomalu slábnou.

Venku je nový den

ty noc voláš zpátky

kousek krásných snů jen

než v reálu problémy a zmatky…

Těch životních přešlapů

a nelidských hrozeb

do orlích pařátů

tvůj život byl hozen

a trhán je na kusy

to zloba lidská umí

jen samé mínusy

a kdo bojí se, nechápe a čumí….

Kam že to šlapu?

Kde cesta má končí?

Roky mládí jsou v trapu

ale pravda ta útočí…

Surová ve své ryzí podobě

když zjeví se tak to bolí

už neznáš jak být v pohodě

a pravda dál mlátí tě svou holí.

Kde najít lék na bolest?

Jak přivolat zpět krásný sen?

Z prázdným výrazem opíráš se o pelest

a víš, že půjdeš fáč hledat ven…

Abys večer unaven vrátil se do sna

s vědomím denního boje

ve snu na tobě nikdo nepozná

že zas šlápls do lidského hnoje…

Jak nebát se pádů?

Když balanc nad propastí jen tak tak držíš

ta propast plná je hadů

a i když se ještě hrbíš

na světě drží tě práce na sobě

a mít sebe rád i v této uspěchané době

je dar, který nenecháš si vzít

i kdyby pravda znovu natloukla tobě

vždy je tu naděje, pro kterou vyplatí se žít….

                                                                                              


pondělí 14. února 2022

SVĚTLO VE TMĚ


 


Když venku dlouží se stíny

jdou na ni smutky,

splíny…

Už netěší ji chlad zimy…

Vidí horká těla

v jejich srdcích cítí led

láska je nevěrná

ve slovech med

proč ona by měla chtít

trápit se tím citem celá…

Vždyť trápení nerovná se žít

jen alkohol do sebe chce lít…

Je ztracená.

Nezná cestu zpátky

ty těla rukou hlazená

za pohlazení hmotné statky…

Je zhrzená.

Láska nemůže být jen obchod…

Je zmatená.

S partnerem jménem život chce rozchod…

Všude je tma.

Kdy probudí jí světlo?

Co prožívá, není hra

tak nějak asi vypadá peklo…

Vždyť každý má právo na štěstí

proč ona se s tím svým míjí…

Sykot v uších

od klubka zmijí

co děje se v duších

když jejich těla alkohol pijí?

A zmije dál syčí a šelestí…

Ztratila jiskru naděje

v hlavě jen samé zmatky

že z toho co žije se pobleje,

ale z alkoholu má v krku zvratky…

Možná jí není pomoci

přešla už na druhou stranu

i tak z lidí stávají se otroci

kocovina možná vyčistí jí hlavu??

Tak narovná záda

v srdci stále žádný cit

na peklo cítí se mladá

dobře ví, že chce a bude žít…